Jak poznat, že jste dobrý rodič?

Občas dostávám otázku, podle čeho člověk pozná, že je nebo byl (když už je dítě dospělé) dobrým rodičem…Osobně se domnívám, že tím nejdůležitějším je přijmout dítě takové, jaké je. Nabídnout mu lásku bez podmínek, jistotu zázemí a ani dusivě perfekcionistickou, ani zanedbávající péči a výchovu. Což vždy souvisí s vnějšími a vnitřními podmínkami rodičovství, zejména s dosaženou moudrostí a schopností milovat u samotného rodiče. Kdy a podle čeho poznáme, že jsme obstáli? To je opravdu hodně těžká otázka. Protože všichni se snažíme. A všichni děláme chyby. I zásadní chyby, navzdory upřímné snaze.

Za jednu z nejpodstatnějších zpětných vazeb lze považovat úspěšnost takzvaného sociálního porodu – tedy zda se dítě včas osamostatní a žije přiměřeně šťastný, smysluplný život v uspokojivých vlastních vztazích, aniž by k tomu přehnaně potřebovalo nás rodiče. Nebo aniž bychom my rodiče přehnaně potřebovali své dospělé dítě. 

Jde zkrátka o to, zda dojde k náležité separaci, to znamená, zda vztahy mezi rodiči a dítětem zůstanou srdečné a vřelé, aniž jsou ve hře projevy závislosti dospělého dítěte na rodičích nebo rodičů na dítěti. Bohužel obě tyto varianty jsou více než časté. Psychologie mluví o takzvané destruktivní symbióze. O modelu vztahu „miluji tě a nenávidím“. Kde hledat důvod ničivého zapletení?

Většina rodičů tvrdí, že chce pro své dítě to nejlepší a nechce ho zatížit vlastními břemeny. Skutečný vývoj mezigeneračního vztahu však často svědčí o tom, že k zatížení dochází, a to zásadnímu. Kolik rodičů například ve skutečnosti vůbec nerespektuje přirozenou náturu a talenty svého dítěte? Tlačí do popředí své vlastní potřeby? Chtějí si skrze potomka naplnit svoje nesplněné sny, chtějí, byť většinou nevědomě, aby byl jejich výkladní skříní – ať už v obecně lidském, zájmovém, profesním, náboženském nebo politickém smyslu? 

Mnoho lidí v poradnách v dospělosti přiznává, jak mají svým rodičům za zlé, že prostě nebylo možné splnit jejich očekávání bez nějaké formy (sebe)destrukce. Dítě bez vztahu ke sportu muselo trávit dětství v hokejovém oddílu, protože otec jinak nedal… Dítě se zájmem o biologii muselo vzdát přírodovědný kroužek, protože si matka přála, aby hrálo na hudební nástroj… V psychoterapii bývá jedním z nejdůležitějších úkolů setřást ze sebe onu nelibost, hořkost i nenávist, nebo naopak pocity nedostatečnosti a naložené viny, které skrze rodičovské nároky a tlaky narušily nebo odňaly autenticitu vlastního bytí.

Abychom mohli mluvit o splněném rodičovském úkolu, musí být výsledkem po té, co potomci dospějí, rozvinutí rovnoprávnosti vzájemného vztahu, v němž je normou respekt k soukromí na obou stranách. K průnikům dochází tehdy, když o to obě strany stojí. Jen tak dostávají rodiče možnost v klidu vychovávat svoje děti a prarodiče nemusí mít obavu, že budou zneužíváni. (To se samozřejmě týká doby, do které jsou prarodiče soběstační. Jakmile zestárnou natolik, že se stanou závislými, nastupují nová pravidla mezigeneračního kontaktu, to je ale jiné téma.)

Není bez zajímavosti, že nejnáročnější destruktivní symbiózy vznikají v rodinách, kde rodiče ani ve vyšším věku neprošli individuací (nestali se plně samostatnými bytostmi s přijetím odpovědnosti za svůj život), takže dětem – malým i velkým – dál předkládají své vlastní nesplněné vývojové úkoly, svá stěžování či sarkasmus, svá nezhojená traumata.

Naštěstí nikdy není pozdě na změnu. Dokud dýcháme, případnou patologii můžeme nahlédnout. Život nám dává dostatek příležitostí v podobě zádrhelů a konfliktů, které jsme v nejbližších vztazích nuceni řešit.

Ke skutečné dospělosti nezbytně patří jistý druh nezávislosti. Přestáváme se podrobovat, mlčky trpět, potají nenávidět či pohrdat druhými nebo sebou. Víme, kým chceme být, a snažíme se o to bez přehnaného sobectví nebo sebeupozadění. 

K dost dobrému rodičovství tak patří i rozhodnutí, že některé chyby svých rodičů nechceme opakovat. Což není možné, dokud vztah s nimi nedáme do pořádku, dokud se s nimi vnitřně neusmíříme, ať už jsou živí, nebo mrtví. Až poté máme šanci jednat se svými potomky bez zbytečných zátěží.

[ratings]

 

Napsat komentář