Mezi často diskutovaná témata v oblastech vývoje a výchovy dítěte patří právě vady nebo také poruchy řeči, pro něž se dnes více používá termín narušená komunikační schopnost. Statistiky v tomto případě nejsou vůbec příznivé a uvádějí zvyšující se výskyt vad či poruch v této oblasti, které jsou nejčastěji zaznamenávány již v předškolním a mladším školním věku. Logicky se tedy nabízí a velmi často zaznívá, a to nejen ze strany rodičů, řada dotazů na důvod vzniku, vliv dědičnosti, možnosti prevence či nápravy.
Na začátku našeho tématu se zaměříme na specificky lidskou schopnost, tedy řeč. Její vývoj lze mapovat pomocí dvou základních směrů. Jedná se o vývoj fylogenetický a ontogenetický.
Fylogenetický vývoj řeči, tedy vývoj dorozumívání druhu, probíhal v rámci evoluce člověka, podle některých teorií postupně a v několika fázích.
Shodu v těchto teoriích nalezneme především v tom, že v začátcích vývoje dorozumívání šlo hlavně o projevy afektivní nebo napodobovací, případně obojí. Například Wilhelm Wundt vymezil tři vývojové složky řeči, a to v souladu s reflexologickým pojetím trojčlenné psychiky (nejnižší úroveň – pudové a afektivní projevy, vyšší úroveň – vybavení reakce signálem na úrovni prvosignální, nejvyšší úroveň, typicky lidská – druhosignální funkce dorozumívání):
- složka projevová (hlasem prvotně vytvořené zvuky, kterými dochází k vyjadřování pocitů, např. bolesti, hladu či radosti; vznikají bez záměru, nejsou určeny druhému jedinci),
- složka vybavovací (zvuky, jejichž podstatou bylo účelově zapůsobit na druhého jedince),
- složka dorozumívací (vydávání zvuků za účelem sdělování myšlenek, dále schopnost vnímat a pochopit to, co sdělují pomocí zvuků ostatní).
Ontogenetický vývoj řeči je charakterizován vývojem komunikační schopnosti jedince, jenž probíhá ve dvou úrovních.
1. Neverbální úroveň
Úroveň neverbální (předverbální) můžeme datovat již do období prenatálního vývoje, kdy dítě ještě před narozením vnímá například tlukot matčina srdce, různé zvuky a melodie, rytmy z okolního světa. Dále nastupuje období křiku, jenž je řazen mezi prvotní projevy novorozence. Čáda (1908, s. 3) jej označuje za „první pozdrav světu, jenž vyjadřuje bolest anebo aspoň nepříjemný pocit, způsobený překvapením z nového prostředí“.
V jiné citaci bychom našli třeba vysvětlení prof. Viktora Lechty (1990), který uvádí, že se jedná o primitivní nepodmíněný hlasový reflex, jenž může mít i diagnostickou hodnotu, ale chybí mu oznamovací funkce, přičemž teprve zhruba v 6. týdnu života dítěte získává křik citovou podbarvenost – tvrdý hlasový začátek signalizuje nelibost a měkký hlasový začátek zase příjemné pocity, tedy libost (až kolem 3. měsíce). V tomto období se také projevuje vrozená schopnost novorozence odlišit lidskou řeč od jiných zvuků.
Následné období nazýváme obdobím „pudového žvatlání“, kdy si dítě asi kolem 5. měsíce začne hrát s řečovými orgány a s pomocí tvoření hlasu vznikají náhodné „slabiky“. Nejčastěji složené z hlásek, které se tvoří pomocí rtů a jednoduchých pohybů jazyka (p, b, m, t, d).
Zhruba kolem 6.–8. měsíce dochází k „napodobivému žvatlání“,jež vzniká pomocí zapojení vědomé sluchové i zrakové kontroly. Dítě nejen začíná řeči rozumět, ale také na ni reaguje.
„Rozumění řeči“ se objevuje kolem 10. měsíce, pohybuje se však na úrovni prvosignální. Odpověď a porozumění řeči může dítě projevit jako motorickou reakci, tedy „komunikaci gesty“ (Lechta 1990).
2. Verbální úroveň
Verbální úroveň nás přivede zhruba do prvního roku života dítěte, kdy nastává tzv. vlastní vývoj řeči. Společně s prvními krůčky přichází i první slovo (mluvení je velmi provázané s pohybovými schopnostmi dítěte, závisí na nich). Dítě si spojuje věci a situace se zvuky slov a pojmenovává je (ham, haf…). Rozumí již většímu množství slov, ale nedokáže je ještě vyslovit (pasivní slovník dítěte převládá nad aktivním). Dalším stadium vývoje řeči je pojmenováno „egocentrické stadium řeči“. Dítě objevuje řeč jako činnost, dochází ke kvantitativnímu i kvalitativnímu zdokonalování vývoje. 2.–3. rok života dítěte je charakteristický právě rozvojem „komunikační“ řeči.
Následuje „stadium logopedických pojmů“(zhruba kolem 3. roku života dítěte), kdy se postupně mění slova, která jsou úzce vázána na konkrétní jevy, na všeobecné pojmy a nastává období otázek (kdy dítě spíše zkouší sociální funkci řeči). V následujících letech probíhá tzv. „intelektualizace řeči“. Dochází ke zpřesňování obsahu slov a gramatických forem. Roste slovní zásoba, zkvalitňuje se řečový projev jedince. Obecně lze říct, že v 6 letech je dítě vybaveno veškerými kompetencemi ke komunikaci pomocí zvukových symbolů mateřského jazyka. Jedná se také o souhrn schopností důležitých pro osvojení grafické formy jazyka, jež není osvojována spontánně, ale speciálním nácvikem čtení a psaní (Lechta 1990).
Správný vývoj řeči dítěte probíhá za splnění určitých podmínek. Mezi tyto podmínky patří například:
- dýchání nosem, jež by mělo být dostatečně hluboké, dále klidová poloha jazyka při dýchání (zuby jsou u sebe, jazyk se celou horní plochou dotýká horního patra a špička jazyka je za dolními zuby) a v neposlední řadě hospodaření s dechem, což znamená, že je dítě schopné říkat různě dlouhé věty, verše apod., aniž by mu došel dech na nevhodném místě;
- schopnost v rámci tvorby hlasu používat přiměřenou hlasitost, regulovat sílu a výšku hlasu (šeptat, mluvit silným hlasem…) a používat v řeči spíše měkký hlasový začátek (tvrdý hlasový začátek škodí hlasivkám a signalizuje nelibost či nepohodu dítěte);
- artikulace jazyka a mluvidel, jež však může být ovlivněna krátkou podjazykovou uzdičkou, velikostí a pohyblivostí jazyka, tvarem zubů a správným tonusemorofaciálního svalového systému (tzn. svaly v obličeji musejí mít správné napětí);
- smyslové vnímání, tedy sluchové, zrakové, čichové a hmatové, by mělo plnit svou řádnou funkci;
- zralý centrální nervový systém, schopnost zpracování a zapamatování si smyslových podnětů, úroveň soustředění, napodobovací reflex, pravolevou orientaci (souvisí s postupným dozráváním mozku), schopnost vnímat a chápat, udržet paměťové stopy a také si je vybavit;
- motorika a pohybová koordinace a jejich správná funkce (patří sem obratnost velkých svalových skupin, jemná motorika, motorika mluvidel, dále pohybová koordinace a koordinace ruky a oka).
Narušená komunikační schopnost
Vývoj člověka a vývoj řeči je velmi složitý proces, který je přímo ovlivňován vnějšími i vnitřními vlivy, jejichž působením může dojít ke vzniku poruch řeči (v dnešní době se více používá termín narušená komunikační schopnost).
Narušenou komunikační schopnost (NKS) charakterizuje Lechta (2003, in Klenková 2006, s. 54) následovně: „Komunikační schopnost jedince je narušena tehdy, když některá rovina (nebo několik rovin současně) jeho jazykových projevů působí interferenčně vzhledem k jeho komunikačnímu záměru. Může jít o foneticko-fonologickou, syntaktickou, morfologickou, lexikální, pragmatickou rovinu nebo o verbální i nonverbální, mluvenou i grafickou formu komunikace, její expresivní i receptivní složku.“
Příčin NKS je uváděno značné množství, příklady jsou uvedené v boxu.
Příčiny narušené komunikační schopnosti
- vlivy v prenatálním, perinatálním a postnatálním období,
- vlivy dědičnosti (nedědí se porucha řeči, ale míra schopností – oslabená motorická obratnost, pohybová koordinace, typ nervové činnosti, povahové rysy, vnímání rytmu…),
- nevhodný mluvní vzor,
- výchovný styl v rodině (např. přetěžující styl – mnoho kroužků a řízených aktivit…),
- výchovné metody (nedůslednost, autoritativní přístup…),
- citová deprivace dítěte,
- výrazný vliv masmédií,
- oslabené sluchové vnímání (snížená schopnost rozlišovat podobné zvuky, rytmus, tempo, zhoršená sluchová paměť …),
- oslabené zrakové vnímání (zraková pozornost, diferenciace, rozlišení figury a pozadí…),
- oslabené ostatní vnímání (čich, chuť, hmat),
- poruchy intelektu,
- poruchy pozornosti,
- celkové zdravotní oslabení,
- oslabení jednotlivých svalových skupin, oslabení oromotoriky a motoriky jazyka, oslabená pohybová koordinace (nedostatek přirozeného pohybu během vývoje dítěte),
- bilingvní prostředí (dvojjazyčná výchova, vyšší nároky na jazykové schopnosti dítěte) ad.
V případě, že dojde k zaznamenání odchylky od normy ve vývoji dítěte, k zjištění oslabení některých funkcí a projevům případných poruch řeči, jež zaznamená rodič, pediatr nebo pedagog v mateřské škole, nastává čas navštívit klinického logopeda, jenž se na základě vyšetření a diagnostiky vyjádří k danému stavu dítěte, stanoví diagnózu a nastíní další postup.
Nejčastěji se jedná o:
- opožděný vývoj řeči (lze pracovat s dětmi již od 2 let, do 3 let se mapuje tzv. prodloužené období fyziologické nemluvnosti),
- vývojovou dyslalii (výslovnost hlásek je odlišná od normy),
- vývojou dysfázii (vývojová porucha, která postihuje více složek řeči – výslovnost, gramatiku, porozumění…),
- mutismus (dítě výběrově nemluví v daném prostředí či s danými lidmi),
- koktavost (narušení plynulosti řeči, zasahuje nejen řeč, ale i sociální vztahy),
- breptavost (překotná, zrychlená řeč),
- rozštěpy rtu a patra.
Po stanovení příčin a následků nastává tzv. logopedická terapie. My se zaměříme na velmi důležitou oblast, oblast logopedické intervence. Logopedická intervence obsahuj úroveň logopedické diagnostiky, terapie a také logopedické prevence, přičemž jednotlivé úrovně se mohou vzájemně prolínat. Zaměříme se právě na téma logopedické prevence, jejíž metody mohou používat samotní rodiče, a přispět tak k preventivním opatřením eliminujícím vznik či průběh poruch řeči. Tím spíše, pokud si rodina nese genetickou zátěž v podobě narušené komunikační schopnosti jednotlivých členů rodiny.
Možnosti logopedické intervence
Z výše uvedeného vyplývá, že existuje dostatek možností, jak podpořit právě vývoj řeči dítěte již v raném stadiu života. Prvotně zmíníme správný mluvní vzor ze strany rodičů, který by měl přetrvávat po celou dobu vývoje dítěte (nešišláme, nekomolíme hlásky ani slova). Snažíme se dítěti poskytnout dostatečné možnosti, aby sledovalo pohyb rtů a jazyka, vnímalo náš dech (matka má dítě opřené o kolena, co nejblíže ke svému obličeji, dítě sleduje její obličej, pohyby…), broukáme a zpíváme, mluvíme na dítě, měníme zabarvení hlasu, výšku, hýbeme mluvidly…
S postupujícím vývojem dítěte přidáváme rytmické říkanky doprovázené pohybem, který přenášíme ze svého těla na tělo dítěte (zapojujeme ručičky, nožičky…). Vyprávíme pohádky a příběhy, věnujeme čas společnému čtení knížek. Pozitivní reakcí podporujeme zvukové projevy dítěte, hry s vlastními mluvidly (brnkání o rty, bublinky, pusinky…). Podporujeme též přirozený pohybový vývoj dítěte (nezvedáme je do sedu za ručičky, když se samo neposadí a neudrží…). Přidáváme aktivity s hračkami na podporu manipulace rukou, knížky a obrázky, které jsou pro dítě přehledné. Prohlížení obrázků doprovázíme zvuky a slovy, k témuž vedeme i dítě. Zařazujeme do her činnosti na podporu zraku a sluchu (zkoušíme, zda se dítě otáčí za zvukem, popisujeme zvuky z okolí, vyhledáváme konkrétní obrázky…). Foukáme do závěsných hraček, květin venku… Spektrum činností a možností aktivit se nám s postupujícím vývojem dítěte více otevírá.
Nabízíme i činnosti s běžnými předměty denního použití (hřebínky, kusy nádobí…), v rámci motorických činností hry na třídění nebo jen míchání luštěnin, těstovin, dle schopností a věku dítěte přidáváme navlékání, tvoření z různých druhů materiálů, kreslení na velké plochy papíru, modelování či hry s pískem.
S nástupem dítěte do mateřské školy dochází k navázání a prohlubování činností podporujících jeho komplexní vývoj. Jde o systematické provázání jednotlivých činností s ohledem na schopnosti dítěte vycházejících z diagnostiky vývojových úrovní jednotlivých dětí, jež si paní učitelky (učitelé) průběžně zaznamenávají. Činnosti tedy dostávají cílený záměr.
Jsou prováděna dechová cvičení s nácvikem nádechu nosem a výdechu ústy, nádechu nosem a výdechu nosem, kdy začínáme nácvikem vleže a postupně přecházíme do sedu. Trénuje se délka a intenzita nádechu a výdechu a jeho ovládání (přerušování, zadržování…). Motorika mluvidel je spojována s motivačními pohádkami, říkankami či obrázky. Používají se dějové obrázky, obrázky vysvětlující denní režim, podporující vnímání a orientaci v prostoru i čase. Cíleně se rozvíjí zrakové i sluchové vnímání, s důrazem na rozvoj fonematického sluchu.
Provádí se motorické činnosti vedoucí k přesnému provedení pohybů, ale také k uvolnění těla a jeho částí, dále aktivity podporující koordinaci pohybů celého těla, jeho jednotlivých částí, ruky a oka (za pomoci např. balančních kol, senzomotorických chodníčků, překážkových drah, pobytu venku aj). Nabízena je široká škála výtvarných a pracovních činností s různými materiály. Jsou trénovány a nacvičovány písně, říkadla a básničky, které mohou být zaměřené i na rozvoj konkrétní hlásky. Procvičována je paměť, pozornost i myšlení dítěte. Aktivity jsou skládány do běžného režimu dne, tak aby byla vyvážena spontánní i řízená složka a bylo podpořeno pozitivní prožívání dítěte.
Básničky na procvičení hlásek c, s, z:
Celou noc, celou noc,
někdo cinká moc a moc.
V noci cinká ponocný,
bude celý nemocný.
Sova sedí na jasanu,
vesele si houká,
sedla si tam malá sojka,
na sovu se kouká.
Honzík vedl kozu,
uvázal ji k vozu.
Uvázal ji provazem,
zůstaň, kozo, za vozem.
Básnička na procvičení difenciace sykavek c, s, z a č, š, ž:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije nit.
Šiju, šiju si botičky,
do sucha i do vodičky.
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije nit.
Bc. Ivana Hubená je speciální pedagožkou a spoluautorkou publikace Logopedárium od A do Ž.