Inovativní přístup ke vzdělávání, inovační programy pro děti, inovované vybavení… V dnešním světě se inovace stala jakýmsi zaklínadlem. Kdo neinovuje, jako by nebyl. Co za tím ovšem stojí? Jak zajistit, aby inovace nebyla pouze prázdným heslem, ale skutečně školce něco přinesla? A co je důležitější: nápad, nebo jeho realizace? Pojďme se společně na chvilku zamyslet.
Potřeba růst a inovovat je pro současnou civilizaci příznačná. Téměř každý člověk nebo zaměstnavatel čelí výzvě se vyvíjet, posouvat dál a inovovat, jinak riskuje odsunutí na okraj. U lidí to zpravidla znamená vyčlenění se ze společnosti, u školky pak ztrátu prestiže, nálepku zastaralého pracoviště, které je pro rodiče volbou spíše z nutnosti. Inovace jsou tím, co žene naši civilizaci vpřed, a činí tak takovou rychlostí, že jakmile jednou zaostaneme, ztráta se těžko dohání.
Nejlepší důvod? Konkurence
Řada z vás si jistě právě říká: Proč bych měl inovovat? Školka funguje dobře, vše běží, jak má, je přece zbytečné inovovat jen proto, že to někdo říká. Proč utrácet za něco, co bude stát spoustu peněz s nejistým výsledkem? Důvodů je celá řada, ale jeden nad nimi ční – konkurence.
Zvláště ve větších městech je konkurence něco, na co by měly školky myslet. Dnes jste si možná jistí tím, že je vaše pozice neotřesitelná, za pár let však může být všechno jinak. Okolní školky, ať už státní či soukromé, které zatím jako konkurenci nevnímáte, si vypěstují image inovativního, pokrokového a moderního pracoviště, a vám tak mohou s každým školním rokem postupně ubývat děti. Zamyslete se, jak dát rodičům důvod, aby své ratolesti i nadále posílali právě k vám, a jak přesvědčit zaměstnance, aby u vás zůstali.
Historie nabízí celou řadu příkladů společností, jež z různých důvodů nedokázaly zareagovat na trendy a stalo se jim to osudným. V dnešní době, kdy každý z nás nosí v kapse smartphone s výkonným fotoaparátem, je poměrně úsměvné vzpomínat na časy kinofilmů a vyvolávání fotografií. Úsměv by pak jistě tuhnul na rtech představitelům firmy Kodak, která byla po většinu 20. století jasným lídrem v oblasti výroby fotografického materiálu. V 90. letech však nezachytila nástup digitální fotografie a navzdory pozdní snaze o restrukturalizaci zbankrotovala. Podobně sebevědomá byla i Nokia, na počátku století neotřesitelná jednička v oboru. Jenže pak se objevil iPhone a po deseti letech je z firmy Nokia minoritní značka, jež bojuje o místo na trhu.
Tyto příklady samozřejmě pocházejí z extrémně konkurenčního prostředí, jaké mezi školskými pracovišti nepanuje, ale velmi dobře ilustrují, jak se lze během několika let propadnout „ze 100 na 0“. Naopak firmy, které dokázaly na trhu přežít desítky let a odolat nemilosrdnému prostředí, zpravidla vydávají na inovace ohromné částky a inovace jsou pevně zakotveny v jejich rozpočtech: Jako příklad slouží koncern Volkswagen (jehož součástí je i Škoda), který loni investoval do výzkumu a vývoje přes 16 miliard dolarů (astronomických 352 miliard korun).
Jak jsem již zmínil, inovace se neodehrávají pouze v technické rovině, tedy v oblasti produktu, technologií a postupů. Pro mateřské školy jsou kritické inovace sociální, tj. ty, jež se zaměřují na kvalifikaci a odměňování zaměstnanců či na vztahy a kulturu na pracovišti. V době nedostatku pracovní síly tyto faktory ještě nabývají na důležitosti. Důležitý aspekt představuje v neposlední řadě ekologie a důraz na udržitelný rozvoj.
Kde hledat inspiraci?
Neexistuje přesný návod, jak se stát inovátorem, důležitý je spíš jiný způsob myšlení. Tam, kde se běžné pracoviště spokojí s tím, co má, snaží se inovátor najít nové pohledy, vize a příležitosti. I když se služby, přístup či pracoviště jako celek mohou zdát sebedokonalejší, vždy lze najít prostor ke zlepšení. Inovace často začínají bláznivou myšlenkou – ovšem než ji zadupat hned v zárodku, je třeba jí dát šanci.
Na tomto principu v posledním desetiletí vznikl a obrovsky se rozrostl světový startupový ekosystém, protože čím jiným je start-up než esencí inovace? Zatímco velké firmy inovují, aby si udržely postavení, start-upy vznikají, aby inovovaly. Pružně vyplňují mezery na trhu, které jsou buď pod úrovní vnímání velkých korporací, nebo na ně zkrátka tak rychle nedokážou zareagovat.
Převratná idea či revoluční řešení je tím, co dává existenci start-upu smysl: Dokáže v extrémně krátkém čase za relativně skromných podmínek objevit myšlenku, rozpracovat ji a otestovat. Pokud se ukáže jako správná, vytváří další a další verze, zhmotňuje první produkt a průběžně ho testuje. Pakliže se myšlenka v jakékoliv fázi neprojeví jako životaschopná, vezme si ponaučení, přepracuje záměr a absolvuje cyklus znovu, dokud nenajde ten správný nebo nevyčerpá finance. Tím dochází k velmi rychlému sběru informací a učení, jejž velká korporace většinou není schopná kvůli nesrovnatelně komplikovanější struktuře a procesům schvalování.
Nadnárodní korporace běžně inovace částečně „outsourcují“, tedy investují do start-upů, které se mohou jevit jako konkurenční. Je to pro ně však velmi výhodné: Start-upy dokážou inovovat mnohem rychleji a levněji než daná společnost, nejsou zatížené korporátními postupy a nebojí se občas „podvádět“, tedy hledat zkratky a snazší řešení. A pokud korporace start-up ve správný čas ovládne či koupí, může získat do svého produktu funkci, položku či jen součástku, na jejímž vývoji by pracovala několikanásobně déle a dráž.
Jak zavádět inovace ve školce?
Jinou možností je pověřit inovacemi přímo vybranou pracovnici školky. To s sebou samozřejmě nese jistá úskalí – především musí mít tato pracovnice důvěru ředitelky MŠ, neboť nové nápady a jejich realizace zpravidla nepřinášejí ovoce přes noc. Zároveň musí tato pracovnice být schopna nápady nejen produkovat, ale také je dotáhnout do konce.
Další podmínkou je povolit pracovnici jistou autonomii. Inovovat totiž mnohdy znamená přeskakovat kroky, převracet zavedené postupy, navrhovat zdánlivé nesmysly, aplikovat nevyzkoušené procesy a tak podobně. To vše lze zvládnout jen s určitým odstřihnutím se od zaběhnutých postupů. S tím se samozřejmě pojí i určitá rozpočtová nezávislost: Pracovnice by měla mít alokovány dostatečné prostředky a měla by mít možnost s nimi hospodařit.
Pozor: Výhodou a zároveň překážkou in-house inovačního pracovníka je zpravidla lepší znalost pracoviště, jeho postupů a prostředí. Pokud je schopen se oprostit od zvyklostí a zaběhnutých postupů, existuje šance, že přijde se skvělým nápadem. Nedokáže-li opustit zajeté koleje, stane se spíše černou dírou na peníze bez většího reálného efektu.
Správní zaměstnanci jsou základ
Tím se dostávám ke klíčové položce inovačního procesu: Myšlenky totiž neprodukují stroje, ale (naštěstí) stále lidé. Sehnat správného člověka na inovace může být v dnešní době plné kreativců a ideamakerů zdánlivě snadné. Podle naší zkušenosti má však jen málokdo správné vlastnosti, aby se mohl stát platnou součástí skutečně efektivního inovačního týmu v rámci pracoviště.
Zavádění inovací se v myslích řady lidí zhmotňuje v podobě pestrobarevné místnosti se sedacími pytli, motivačními citáty na zdech a brainstormingy plnými hyperkreativních jedinců, kteří produkují jeden převratný nápad za druhým. Z mého pohledu je však daleko důležitější než kreativita schopnost přetavit nápad v realitu, schopnost vidět možný efekt na chod pracoviště, v tomto případě mateřské školy, a dotahování nápadu k cíli – protože inovace musejí hlavně vydělávat, ať už vyjádřeno penězi, počtem dětí, nebo třeba schopností udržet si zaměstnance.
Najít podobného člověka není snadné, ale pokud to myslíte s inovacemi vážně, jde o naprosto klíčový aspekt. Pokud nebudete pracovat se špičkovými lidmi, nemůžete čekat špičkové výsledky.
Inovace jsou cool, podobně jako pít z papírového kelímku nebo být vegan. Je však rozhodně namístě se zamyslet, z jakého důvodu se do inovování pustit. Pokud totiž skutečně chcete něco změnit, bude vás to stát velké úsilí a dost peněz, ale zcela jistě se dostaví i očekávaný výsledek. Chcete-li inovovat jen proto, že to dělají ostatní, připravte se na díru v rozpočtu a nulové reálné výsledky.
Cest, jak na to, pak existuje celá řada. Někdy vás skvělý nápad osvítí ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte, někdy jsou za ním hodiny přemýšlení. Důležité je ho vzít a uvést do praxe – protože pokud to neuděláte vy, udělá to někdo jiný. Nebojte se změny a buďte odvážní. Rodiče i děti vám za to jistě jednou poděkují.
[ratings]